Počátek 16. století byl pro Prostějov dobou velkého hospodářského a stavebního rozvoje. Pronikající renesanční kultura mu dodala městského vzezření, bylo započato s přestavbou hlavního chrámu a se stavbou zámku. V této době Prostějov ještě neměl pořádnou radnici, purkmistr a radní úřadovali v malém gotickém domku. Je proto logické, že toužili po důstojném radničním domě, který by město patřičným způsobem reprezentoval.
    Svůj sen začali realizovat v roce 1521, kdy město odkoupilo pro stavbu radnice dva právovárečné domy na náměstí v těsné blízkosti kostela. Toto stavební místo nedovolovalo dát stavbě výškovou monumentalitu. Projekt musel být řešen tak, aby radnice harmonicky splývala s chrámem a jeho štíhlou věží, a proto ji řešil do délky (21 m) a hloubky (Ø 21 m). Výjimečnost objektu byla zdůrazněna také jeho předsunutím před stávající stavební čáru. Výkupem měšťanských domů a vyplácením mzdy zedníkům se město značně zadlužilo. Aby mohla být stavba vůbec dokončena, páni starší ještě téhož roku „prodali rathúz i podle práva odevzdali Johanesovi Klimejškovu synu za 200 hřiven“. Ten se při kupu zavázal, že bude platit z domu takovou činži, jako „jiní z šenkovních domuov platí“. To tedy znamená, že první prostějovská radnice byla právovárečným domem. Obec si pro své úřadování vyžádala pouze místnosti v prvním patře: velkou radní síň pro zasedání celé obce, radní pokoj pro zasedání městské rady a městskou kancelář, ve které úřadoval městský písař. Přízemí bylo vyhrazeno kupecké činnosti a od konce 16. století v ní byla i městská zbrojnice.
    Radnice byla dokončena v roce 1530, ale teprve v letech 1538–1539, až to městské finance dovolily, zhotovili italští kameníci honosný portál, který symbolizoval tehdejší rozkvět města i prestiž purkmistra a konšelů. Do městských úřadoven se vcházelo po dvojím schodišti: jedno bylo přibližně na místě dnešního a druhé se nacházelo symetricky na protější straně. Schody se scházely v malém tříobloukovém arkádovém loubí se stříškou.
    Město i radnice hodně utrpěly za třicetileté války. K opravě poškozené radnice se představitelé města odhodlali až v roce 1667, kdy budova dostala sedlové střechy a uvnitř byla vybudována klenutá skrýš pro písemnosti městského archivu.
    Při velkém požáru města v roce 1697 radnice vyhořela, byly zničeny sedlové střechy a úřadovny a zařízení v prvním patře. Barokní přestavba, provedená patrně podle návrhu italského architekta Giovanniho Pietra Tencally, je dílem místních stavitelů Matyáše Klingseisena a Martina Kafky a byla dokončena již v roce 1698. Z této doby pochází představená otevřená lodžie s devíti oblouky a břidlicovou střechou. Dalšími stavebními úpravami prošla budova v druhé polovině 19. století. Podle plánů ing. Karla Biberleho bylo v roce 1884 odstraněno obojí venkovní schodiště a vstup do radnice byl přestavěn do dnešní podoby. Poslední významnější stavební úpravy hlavního traktu proběhly až v první polovině 20. století. V roce 1903 došlo ke změně využití objektu – byl uvolněn pro památkové účely města, když se okresní soud, který v ní úřadoval od r. 1848, přestěhoval do nové vlastní budovy. Budova byla adaptována a v roce 1908 byla dokončena výstavba místností v druhém patře. Většími opravami prošla ještě v letech 1922-1923. Boční trakt prodělal nepříliš zdařilé novodobé úpravy v letech 1988–1991. Komplexní rekonstrukce pláště hlavní budovy proběhla v letech 2009–2010.
    Objekt bývalé radnice, dnes Muzea Prostějovska, se skládá ze dvou původně samostatných domů. Hlavní budova s průčelím obráceným do náměstí je třípodlažní a částečně podsklepená. Přízemí člení bosované pilíře, mezi nimiž jsou čtvercová okna. Hlavní vstup do budovy vede z lodžie v prvním patře. Dvoukřídlé dřevěné dveře lemuje kamenný portál, který je právem považován za výtvarný klenot budovy a který je dokladem vyspělého renesančního cítění jeho tvůrců. Druhé patro hlavního průčelí tvoří slepá atika s motivy vlaštovčích ocasů. Na hlavní budovu navazuje boční křídlo, ve kterém jsou umístěny provozní místnosti muzea. Do jeho jižní fasády je druhotně zazděn empírový dvojitý portál, který sem byl přenesen z tzv. „Staré valchy“ po její asanaci v roce 1929. Obě budovy jsou komunikačně propojeny průchodem přes otevřený arkýř ve druhém nadzemním podlaží.

   Text: PhDr. Dagmar Roháčková