lišta02
leve rožek02 prave rožek 204
edmund husserlživot a dílo
Edmund Husserl je jeden z nejvýznamnějších filozofů 20. století. Založil velmi vlivný směr - fenomenologii , který ovlivnil mnoho významných myslitelů a našel uplatnění i mimo vlastní filosofii (například v teorii umění, v psychologii, v sociologii, právní vědě.
Husserl se narodil v Prostějově 8. dubna 1859 v židovské rodině obchodníka se střižním zbožím. Zde také vychodil městskou školu a v letech 1868-1876 studoval po krátkém působení ve Vídni na německém gymnáziu v Olomouci, kde také maturoval. Vysokoškolská studia začal v Lipsku (v oborech matematika, astronomie a filosofie) a dokončil v Berlíně a ve Vídni. Za studií v Lipsku se seznámil s tehdejším mladým doktorem filosofie Tomášem Masarykem, který v mnoha ohledech ovlivnil jeho další myšlenkový vývoj, takže Husserl na něj bude celý život vzpomínat jako na svého „mentora“. Masaryk to byl, kdo doporučil Husserlovi dokončit studia ve Vídni u prof. Franze Brentana, který se právě zabýval problémy, jež mohl později Husserl rozvinout ve své fenomenologii.

Roku 1887 si bere za ženu Malvínu Steinschneiderovou, rovněž rodačku z Prostějova. Mají spolu tři děti: Alžbětu, Wolfganga a Gerharta. Wolfgang padne během první světové války u Verdunu.


Po habilitaci roku 1887 u prof. Stumpfa zahajuje Husserl svou vysokoškolskou kariéru jako soukromý docent na univerzitě v Halle. V tomto období vydává svá první velká díla: Filosofie aritmetiky a Logická zkoumání.


Roku 1901 získává mimořádnou profesuru a přechází na univerzitu v Göttingen. Zde rozvíjí svou fenomenologii do klasické formy, kterou vtěluje do prvního systematického spisu Ideje k čisté fenomenologii a fenomenologické filosofii. Formuje se také první skupina jeho žáků, tzv. mnichovsko-göttingenská škola.

Roku 1916 přijímá nabídku univerzity ve Freiburgu a přechází na ni jako řádný profesor. Zde už zůstane až do své smrti. Rozvíjí další témata své práce a vkládá je do vrcholných děl: Formální a transcendentální logik
a, Karteziánské meditace a Krize evropských věd a transcendentální fenomenologie.

Z kritických polemik se rodí druhá vlna jeho přímých či nepřímých žáků, mezi něž patří budoucí hvězd
y filosofického nebe: Martin Heidegger, Jean-Paul Sartre, Emmanuel Lévinas, Jan Patočka, Eugen Fink a další.

Konec života v Německu mu znesnadňuje rostoucí antisemitismus a nástup nacismu. Nesmí vyučovat, má omezené možnosti cestovat a uvažuje dokonce o emigraci do Československa, zvláště po úspěšném přednáškovém turné v Praze roku 1935. Také s ohledem na vysoké stáří ale z těchto úvah sejde. Umírá ve Freiburgu 27. dubna 1937. Jeho pozůstalost se podaří před Němci zachránit a uchovat v Belgii – zde je také po válce v Lovani zřízen Husserlův archiv, který je činný dodnes.

Fenomenologie řeší otázky po povaze našeho vědomí a po způsobech, jak se mu dává vnější svět. Jak můžeme v subjektivních prožitcích vykázat něco objektivního, co se týká samotných věcí? Jakou strukturu musejí mít akty našeho vědomí? Jak v našem vědomí existují ideální představy – například čísla nebo pojmu věcí? Odkud víme, že se nám právě jeví skutečný stav věcí a nikoli fikce? Jak vnímáme druhého člověka? Jak se na vnímání podílejí samy věci a jak pozadí (tj. svět), z něhož vystupují? Jak naše vnímání ovlivňují jazyk, předsudky, pozorovací přístroje? Jak nám svět podává přírodní věda? Liší se nějak od světa, který umíme vnímat spontánně, původně? Jak tuto odlišnost vykázat, jaký má historický dosah? Jaký vliv má zřejmý rozpor mezi tzv. přirozeným světem a světem vědy na naši moderní společnost?

Text:  Prof. PhDr. Ivan Blecha, CSc.