Geologie Prostějovska

Geologická mapa Prostějovska je pestrou mozaikou různých hornin, které spolehlivě dokumentují hned několik časově různých mořských záplav střídaných obdobími souše. Tato oblast leží na rozhraní dvou velkých celků s odlišnou geologickou minulostí: Českého masivu a Karpatské soustavy.

ČELECHOVICKÝ DEVON – ráj paleontologů

Národní přírodní památky Růžičkův lom a Státní lom, ve kterých se v minulosti těžily devonské vápence s četnými zka- menělinami, patří k nejvýznamnějším paleontologickým lokalitám České republiky.

Stejného stáří je na Prostějovsku ještě geologicky zajímavý výskyt konicko-mladečského devonu,  který umožňuje srovnání všech tří základních vývojů devonu moravskoslezské oblasti: pánevní (hlubokovodní), přechodní a platformní (mělkovodní). Pestrý soubor hornin devonského stáří začíná na jihu mezi Jesencem a Dzbelem a pokračuje přes okolí Ludmírova, Vojtěchova, Javoříčka až k Mladči u Litovle. Lokalita Ludmírov je v geologické expozici prezentována kolekcí žlutohnědých břidlic s faunou trilobitů, měkkýšů, ramenonožců a korálů.

KARBON – DOBA VELKÝCH ZMĚN

     Neklidné poměry ve spodnokarbonském moři nebyly příznivé pro rozvoj živočišstva, a proto se častěji v kulmských se- dimentech nacházejí úlomky tehdejších  suchozemských rostlin. Většinou jde o primitivní přesličky, plavuně a vzácněji i kapradiny. Na Prostějovsku byly nalezeny rostlinné zbytky  v  kulmských drobách a břidlicích na řadě lokalit: Kobeřice, Prostějovičky, Kobylničky, Křenůvky a Plumlova. Pro kulmské sedimenty jsou typické ichnofosilie (fosilní stopy po aktivitě živočichů).

     Teprve po uložení mohutných vrstev drahanského kulmu postihlo Prostějovsko variské vrásnění. Moře ustoupilo,  vr- stvy devonu a kulmu byly zvrásněny a později porušeny systémem zlomů, podél nichž se na povrch místy dostaly i vrstvy z hlubokého podloží kulmu (např. konicko – mladečský devon, silur a devon u Stínavy).
     V době svrchního karbonu, podobně jako v nejmladším prvohorním útvaru permu bylo  Prostějovsko již souší.

TŘETIHORNÍ MOŘSKÉ PLÁŽE

     Oblast  Prostějovska jsme opustili po usazení spodnokarbonských kulmských hornin, kdy došlo k přerušení sedimenta- ce. Moře ustoupilo a vzniklo variské horstvo. Dlouhé desítky milionů let byl v této oblasti relativní klid, variské horstvo po- stupně zvětrávalo a  zarovnávalo se. Další kapitola geologické historie této oblasti se odehrála až v mladších třetihorách a mohla by se jmenovat „poslední návrat moře“.
     Až teprve v „nedávné“ geologické minulosti – přibližně před 15 miliony lety - v neogénu - se sem moře vrátilo jako přímý důsledek horotvorných pochodů alpinského vrásnění v přilehlých Karpatech. Prostějovsko stalo součástí sedimen- tačního prostoru, který geologové nazvali jako karpatská předhlubeň a který geograficky zaujímá část moravských ú- valů, Vyškovské a Moravské brány, Ostravsko a Opavsko. V tomto prostoru uložilo neogenní moře  různé typy usazených hornin – jíly (šedozelejný vápnitý jíl je označován jako tégl), písky, pískovce a vápence – známých z řady lokalit.

     Celá žlutá „třetihorní“ část expozice je vysypaná hrubozrnným pískem z pískovny v Ondraticích. Dnes již neexistující zavezená pískovna u Slatinek proslula v geologických kruzích jako klasický výskyt neogenních mořských písků a jílů s bo- hatou faunou měkkýšů a velkých ježovek rodu Clypeaster. Písčité vápence se schránkami měkkýšů a rourkami červů byly zastiženy u Určic, pobřežní brekcie s ježovkami, plži, mlži a zuby ryb pochází ze Služína. U lokalit Kobeřice a Čelecho- vice na Hané najdeme ve starší odborné literatuře údaje o ústřicových slínech.

     V 90. letech 20. století byl proveden geologický průzkum jílů, pískovců a vápenců s ústřicemi a hřebenatkami na loka- litách Ptení, Kelčice (Taliánská skála), Otaslavice a Skalka u Pivína. V roce 2004 byly při výkopových pracích pro základy rodinného domku v Myslejovicích objeveny neogenní jíly s četnými úlomky lastur ústřic.

     Po ústupu poslední spodnobadenské mořské záplavy došlo na Prostějovsku ještě k záplavě sladkovodní, která zde za- nechala komplex  sedimentů   tvořených jíly, písky a štěrky. Jezerní pestrá série se skládá z bílých, žlutých, cihlově čer- vených, rezavých a fialových vrstviček písků, jílů a místy i štěrků.
     Sedimenty pliocénní série byly na Prostějovsku zastiženy v řadě pískoven a cihelen (Smržice, Studenec, Vrahovice, Pěnčín).

ČTVRTOHORY – GEOLOGICKÝ NOVOVĚK