Poprvé navštívil Petr Bezruč Kostelec na Hané při pěší túře z Rájce přes Sloup a Hartmanice do Kostelce a zpět do Skalice. Poté roku 1895 cestou na národopisnou výstavu do Prahy. První dojmy z Hané vyjádřil později v dopise: „Byly žně, slunko hořelo a nebe nad Hanou jako moře. Dům v hanácké vsi pod Kosířem plný mladých snědých těl, vůně z tvarohových vdolků se rozlévala v síni, džbány nádherného piva, řízného jak led a chutnajícího po hořkých mandlích, lítaly na stůl ... neznámý živý obraz bohaté roviny mne zcela podmanil a nikdy už neopustil.“

     Roku 1899 sem zavítal na delší dobu, když se zde léčil z plicní choroby. Bydlel v č. 89 u bednářského mistra Karla Menšíka, který byl strýcem jeho přítele a kolegy z poštovního úřadu Františka Losíka. Část básní jeho sbírky Slezské písně vznikla pravděpodobně při tomto pobytu. V této době vytvořil také menší cyklus básní z Hané –  Hanácká ves, Plumlov, Ptení. V letech 1901–1903 si v Kostelci léčil nervy: „...o prázdninách léčí neurasthenii, jež prý ho mučila již tak, že nemohl slyšet ani tikot hodinek ... tam mají velikou zahradu a v té zahradě Petr rád pobývá, léčí se všelijak: chodí celé dny, koupá se za každého počasí, i v taroky si zahraje v sousedské společnosti a tu se stává dokonce humorným. Nyní jeho choroba polevila – rád by do pense...“

     Mezi místními obyvateli našel mnoho přátel. Jeho „učený sekretár“ dr. A. Pírek zakopal za druhé světové války bezručovský archiv (obsahující písemnosti a památky od roku 1895) do země, aby ho uchoval pro budoucnost. Bezručův osobní lékař a přítel dr. L. Losík si básníka brával na pomoc do ordinace: „»Starco, bodete mně zétra moset vepomoct v ordinace!« Stařeček kývl a na druhý den úřadoval jako sekretář: psal poukázky, možná i recepty, zaznamenával do kartotéky pacientů... Ne nadarmo byl na poště.“

     Od 23. září 1962  sloužil červený domek jako Památník Petra Bezruče. Návštěvníci zde mohli zhlédnout básníkovu pracovnu s původním zařízením. V sousední místnosti – bývalé ložnici pak byla první provizorní expozice s fotografiemi, ukázkami různích vydání Bezručových knih, jeho portréty a dalšími dokumenty. Po uvolnění sousedního bílého domku tam byla od 17. září 1977 otevřena stálá expozice věnovaná životu a dílu Petra Bezruče. Ta byla roku 1988 rozšířena o podrobnější zdokumentování Bezručových pobytů v Kostelci a instalací vstupního prostoru.