lišta02
leve rožek02 prave rožek 204
kostelecna hané
IMG_2600

expozice dočasně uzavřena

mapa


LDRšedý
Petr Bezruč na Hané



     Poprvé navštívil Petr Bezruč Kostelec na Hané při pěší túře z Rájce přes Sloup a Hartmanice do Kostelce a zpět do Skalice. Poté roku 1895 cestou na národopisnou výstavu do Prahy. První dojmy z Hané vyjádřil později v dopise: „Byly žně, slunko hořelo a nebe nad Hanou jako moře. Dům v hanácké vsi pod Kosířem plný mladých snědých těl, vůně z tvarohových vdolků se rozlévala v síni, džbány nádherného piva, řízného jak led a chutnajícího po hořkých mandlích, lítaly na stůl ... neznámý živý obraz bohaté roviny mne zcela podmanil a nikdy už neopustil.


ještěr1
2 Kostelec
ještěr2

     Roku 1899 sem zavítal na delší dobu, když se zde léčil z plicní choroby. Bydlel v č. 89 u bednářského mistra Karla Menšíka, který byl strýcem jeho přítele a kolegy z poštovního úřadu Františka Losíka. Část básní jeho sbírky Slezské písně vznikla pravděpodobně při tomto pobytu. V této době vytvořil také menší cyklus básní z Hané –  Hanácká ves, Plumlov, Ptení. V letech 1901–1903 si v Kostelci léčil nervy: „...o prázdninách léčí neurasthenii, jež prý ho mučila již tak, že nemohl slyšet ani tikot hodinek ... tam mají velikou zahradu a v té zahradě Petr rád pobývá, léčí se všelijak: chodí celé dny, koupá se za každého počasí, i v taroky si zahraje v sousedské společnosti a tu se stává dokonce humorným. Nyní jeho choroba polevila – rád by do pense...“


    Do Kostelce přijížděl Petr Bezruč i v dalších letech, zvlášť po roce 1927, kdy do penze odešel. Trávil pak léto buď v Brance u Opavy nebo zde na Hané. Od dubna 1939 se do Kostelce přestěhoval natrvalo. Bydlel v domku z červených cihel u Pírkových. „Druhá světová válka dovršila Bezručovo zdomácnění na Hané. Z Kostelce podnikal starý ještěr (nyní prastarý) se slimákem hanáckým „výplazy“ na všechny strany. Zná Hanou líp než krerýkoliv rodilý Hanák, zná řeč a povahu lidu, jeho humor, zná dějiny obcí a měst, lidové zkazky, význačné postavy i prosté jedince, květenu kraje, hanácké žleby a lesy, potoky a stráně, pěšiny a chodníky, kterými  nikdo nechodí, samoty, dvorce a hájovny, mlýny a kapličky, hřbitovy a zajímavé stromy.“

15


     Mezi místními obyvateli našel mnoho přátel. Jeho „učený sekretár“ dr. A. Pírek zakopal za druhé světové války bezručovský archiv (obsahující písemnosti a památky od roku 1895) do země, aby ho uchoval pro budoucnost. Bezručův osobní lékař a přítel dr. L. Losík si básníka brával na pomoc do ordinace: „»Starco, bodete mně zétra moset vepomoct v ordinace!« Stařeček kývl a na druhý den úřadoval jako sekretář: psal poukázky, možná i recepty, zaznamenával do kartotéky pacientů... Ne nadarmo byl na poště.“



14 S Vilémem Závadou na Radhošti 1937
3 Josef Weiser  Starý ještěr
11 Na zahradě červeného domku

S Vilémem Závadou na Radhošti 1937


Josef Weiser - Starý ještěr


Na zahradě červeného domku

     U příležitosti jeho 85. narozenin ho navštívili zástupci pošt. Přitom jim vyložil, jak je to s jeho zdravím: „Jak, když byl v ostravské nemocnici, ukradl felčarům lékarský nález (rozumí latinsky i řecky), jak si ten nález přečetl (prečítal) a přeložil si termíny lékarské. Kúpať mu zakázali, víno piť nemá, fajčit nesmí. Enem tu svú slávu vždycky »vyžrať« musí až do dna.”



4 Básník se sochařem Karlem Otáhalem

5 Petr Bezruč a  Františka Trnková

Básník se sochařem Karlem Otáhalem

Petr Bezruč a  Františka Trnková


     Všichni, kdo ho znali, oceňovali jeho prostotu, přímost, znalosti, paměť, bystrý postřeh, vědění a humor, které si udržel i ve vysokém věku. Publicitě i návštěvám se vyhýbal, jak mohl, ale své přátele zahrnoval drobnými pozornostmi – vtipnými a laskavými pozdravy, gratulacemi, dopisy a kresbami.


     Petr Bezruč, vlastním jménem Vladimír Vašek, se narodil 15. září 1867 v Opavě jako prvorozený syn profesora Antonína Vaška a jeho ženy Marie. Po nedokončených studiích na filozofické fakultě pražské univerzity se stal poštovním úředníkem v Brně (1888–1891), Místku (1891–1893) a opět v Brně. V září 1915 ho zatkli a obvinili z velezrady, ale jako nevinného opět propustili. Bezručova jediná básnická sbírka Slezské písně (knižně 1909) pronikla do nejširších vrstev čtenářů a téměř zlidověla. Od roku 1939 žil Bezruč trvale v Kostelci na Hané, v tzv. červeném domku. Zemřel v Olomouci 17. února 1958 ve věku 90 let. Pohřben je v Opavě.



10 Petr Bezruč v portrétu O. Lasáka

     Od 23. září 1962  sloužil červený domek jako Památník Petra Bezruče. Návštěvníci zde mohli zhlédnout básníkovu pracovnu s původním zařízením. V sousední místnosti – bývalé ložnici pak byla první provizorní expozice s fotografiemi, ukázkami různích vydání Bezručových knih, jeho portréty a dalšími dokumenty. Po uvolnění sousedního bílého domku tam byla od 17. září 1977 otevřena stálá expozice věnovaná životu a dílu Petra Bezruče. Ta byla roku 1988 rozšířena o podrobnější zdokumentování Bezručových pobytů v Kostelci a instalací vstupního prostoru.


1 Manželé Vaškovi s prvními dvěma dětmi Vladimírem a Helenou02
7 Petr Bezruč v době kolem roku 1900

Manželé Vaškovi s prvními dvěma dětmi Vladimírem a Helenou

Petr Bezruč v době kolem roku 1900

     Nová expozice pod názvem Básník slezského lidu Petr Bezruč (1867–1958) je připravena k instalaci. Díky dotaci Krajského úřadu v Olomouci bylo vytvořeno a zhotoveno deset panelů mapujících básníkův život a dílo formou textů, ukázek z tvorby a fotografií, jejichž prostřednictvím si návštěvník bude moci udělat ucelenou představu o Bezručově světě a jeho tvorbě. Rovněž exponáty dokumentující básníkův pobyt v Kostelci prošly konzervací a jsou přichystány k instalaci. Dokud se však nevyřeší havarijní stav budovy, v níž má být expozice umístěna, zůstane dočasně červený domek v Kostelci návštěvníkům nepřístupný.

8 Rukopis básně Kdo na moje místo

Rukopis básně Kdo na moje místo



9 Františka Tomková - Bezručova Labutinka

Františka Tomková - Bezručova Labutinka

13 12